Pořídit si štěňátko je samozřejmě zpočátku úžasné. Malá roztomilá kulička se batolí po domě a ještě pořádně neví, co s tlapkami či ocáskem. Pozorovat je pak mnohdy přináší více zábavy, než kino či televize. Je ovšem potřeba říci, že ačkoliv štěňátka jsou roztomilá, aby se z nich později nestal postrach okolí, je nutné je vychovat. A to už může být pro mnoho lidí problém. Někteří si myslí, že třeba zlatý retrívr se vychová v podstatě sám. Tak tomu není. Jistě, pokud je z kvalitního chovu, bude mít dobré základy, ale s těmi je potřeba pracovat. Také se leckdy tvrdí, že záleží na plemeni. Ani to však není tak úplně pravda – je jedno, zda je to štěně akita inu https://kenichiai.com/stenata/stenata-na-prodej/nebo již zmíněného zlatého retrívra, výchovu potřebují všichni. Ale jak postupovat?
Je pravdou, že co se samotného postupu týče, zde přeci jen poněkud záleží na plemeni. Některá jsou tvrdší a samostatnější, jiná zase citlivější a závislejší na lidech. Je tedy nutné vědět, ke kterému zrovna ten náš patří, a následně jeho vlastnosti využívat. Již zmíněná akita inu patří, jako valná většina asijských plemen, do první kategorie. Nemůžete předpokládat, že bude dělat něco jen proto, aby vám udělala radost.
Vždy bude chtít, aby z toho měla nějaký užitek, a podle toho je nutné s ní zacházet, a to i při základní výchově. Dobrou motivací bývají pamlsky či hračky – a navzdory názoru některých lidí nejde o úplatek. Pokud odvedete nějakou práci v zaměstnání, také za ni chcete dostat plat, ne? Dále je nutné mít na paměti biologická a fyziologická omezení štěněte. Není to dospělý pes, ani fyzicky ani mentálně. Nemůžeme tedy od něj očekávat stejnou míru pochopení a stejné výkony. Jedním z příkladů může být i vyměšování – štěňata zhruba do půl roku ještě nemají plnou kontrolu nad svými svěrači. To znamená, že pokud se jim stane nehoda, pak to doslova není jejich vina – zkrátka není v jejich silách to udržet.