Naše země je co se týče bydlení velmi svérázná. Když se zaměříte na statistiky využívání nájemního bydlení v zemích západní Evropy, zjistíte, že například v Německu bydlí zhruba dvaapadesát procent obyvatel v nájemních bytech a ve Švýcarsku dokonce až 58 procent obyvatel. U nás bydlí v nájmu jen něco kolem dvaceti procent lidí a to už něco znamená. My totiž považujeme vlastní příbytek za jistotu, máme k vlastním nemovitostem vřelý vztah a také si je rádi zvelebujeme podle svého. Z vlastního bytu nebo domu vás nikdo nevyhodí a jste tu svým pánem až do smrti.
Já jsem kupříkladu bydlel v nájmu přes deset let a byla to má nejhorší zkušenost z celého životního období. Když se tak nyní rozhlížím po svém vlastním bytě, hřeje mě to v oblasti žaludku s vědomím, že jsem si před pár lety rekonstruoval koupelnu a toaletu svépomocí, částečně i kuchyni a pak jsem tu využil speciálních malířských barev a tekutých tapet, které vytvořily z interiéru vysloveně designérský kousek. Můj syn je designér a já se této problematice věnuji také již řadu let a právě interiér bytu je prostředí, které může z bydlení vytvořit přímo luxusní sídlo, i když v něm nemusíte mít drahý nábytek či křišťálové lustry.
A právě možnost vyzdobit interiér podle svého je to, co mi vadí u nájemních bytů. Jste tam vlastně jen na dlouhodobé návštěvě a když se majitel bytu rozhodne jej prodat nebo vás vystěhovat, nic mu v tom nezabrání a vy pak máte na stole tříměsíční výpovědní lhůtu a musíte si sehnat jiný byt.
Právě proto se také u nás daří nebankovním hypotékám, protože si lidé raději zainvestují do vlastního bydlení, než aby tytéž peníze cpali někomu do cizích kapes a ve finále jim nezbylo vlastně nic. S nájemním bydlením jste stále jednou nohou na ulici, ať už si to vůbec nepřipouštíte, anebo vás to neustále stresuje. Já bych už nechtěl být ve stejné situaci, protože jsem se na té pomyslné ulici octl po deseti letech nájemního bydlení zrovna v té nejméně vhodné době.